V semitské lingvistice vychází slovo „Baal“ z kořene *b-ʿ-l* (בַּעַל), což se překládá jako „pán“, „vlastník“, „manžel“ nebo „hospodář“. Původně nešlo o vlastní jméno božstva, nýbrž o obecný čestný titul. Během doby bronzové (přibližně od 1500 př. n. l.) se však tento titul stal absolutním a exkluzivním synonymem pro konkrétního boha – Hadada (v Mezopotámii známého jako Adad), velkého semitského boha bouře, blesku a životodárného deště. Protože uctívači považovali vyslovování jeho pravého jména za posvátné či dokonce nebezpečné, oslovovali jej zkrátka „Pán“ (Ha-Baal). Titul odrážel jeho postavení. Jakožto „manžel“ a „hospodář“ země byl tím, kdo zemi zúrodňuje svými podzimními dešti. Ačkoliv každé město v Levantě mohlo uctívat svého lokálního „Pána“ (např. Baal-Peor, Baal-Hermon), v severní Sýrii se stal postupně hlavní výkonnou silou celého panteonu, a to i přesto, že formální hlavou bohů zůstával starý stvořitel El.